Rozhovor s Petrem Marečkem pro východočeskou MF DNES
 
Co od Vás Hradec uslyší?
U letců v Hradci Králové budu vystupovat se svou novou kapelou, která se jmenuje CS Band. Zpívám celý program, polovina písniček je z nové desky "V proutěném křesle", druhá polovina jsou starší písničky v novém aranžmá. Rozhodně si nemohou posluchači stěžovat, že nemám dostatečný pěvecký prostor.
Říkáte o sobě, že jste folková zpěvačka, která zpívá bigbít. Platí to i nové desce?
Na nové desce jsou věci, které lze označit jako bigbeatové písničky. Přesto se mi líbí melodické písně s jednoduchým doprovodem, které na novém albu také jsou. Sama nemohu posoudit to, co jsem napsala, nazpívala a kapela natočila. Mám však dobrý pocit z toho, že jsme podle nás nic nezanedbali a jestli se písničky budou líbit, už záleží jen na posluchačích. Jistě se najdou i tací, kterým se bude líbit více to, co jsem dělala dříve. Ale s tím už dopředu počítám. Podstatné pro mě je, že pluju ve vlastních vodách.
Vaše kapela CS Band je česko-slovenská. Dává to vašim písničkám další rozměr?
Členy kapely jsou dva slovenští hráči - dobrista Peter Szabados a baskytarista Juraj Figura, Čechy reprezentují bubeník Pavel Plánka a kytarista Pavel Malina. Nemyslím, že bych začala zpívat slovensky, ale slovenská kultura mi teď rozhodně bude bližší. Předpokládám, že do budoucna začneme i více hrát na Slovensku, což se mi doposud dařilo maximálně třikrát za rok. Navíc Slováci zpívají hodně českých písniček z oblasti folk a country.Domnívám se, že hudba mluví společnou řečí a nepotřebuje tlumočníky. Melodie k písni "Já, písnička " vznikla téměř před dvaceti lety v šatně kulturního domu ve Snine, což je na východním Slovensku a tenkrát mě vůbec nenapadlo, že bych měla hrát se slovenskými kolegy. Nejsme vyjímka, československou kapelou je třeba bluegrassová skupina Fragment, která slaví velké úspěchy v USA, nesmím zapomenout ani na novou sestavu Roberta Křesťana.
Stále mícháte styly od písničkářského folku přes country až po bluegrass?
K bluegrassu už mám hodně daleko, i když to byl první styl, ve kterém mi bylo přáno se trochu prosadit. Tato hudba má svá pravidla, ze kterých nelze moc vybočovat, a to mě svazuje. Možná, že však zařadíme do programu jeden bluegrassový standart, aby byl koncert ještě pestřejší. Chtěla bych psát písničky, které si posluchači mohou zahrát jednoduše s kytarou, ale které kapelu zároveň inspirují k originálnímu aranžmá a nezaměnitelnému zvuku. Zkrátka, aby si všichni přišli na své včetně mě. Výborná kapela Vás dokáže vyburcovat k lepšímu výrazu a určitě tato vazba funguje i naopak.
Píšete i pro jiné zpěváky?
Nedělám to plánovitě, spíše jen, když mě o to někdo požádá. Mohu poděkovat Věře Martinové, že mi pomohla věřit si více autorsky, když si vzala pod svá křídla některé mé písně. To byl pro mě,myslím, zlom. Napsala jsem však více textů než autorských písní, tuto skutečnost lze vysledovat na mých webových stránkách www.jisova.cz, kde jsou přehledně vypracované mé autorské počiny.Zatím bez posledního alba.
Nelitujete toho, že jste vystoupila ze zavedených Nezmarů a jste na pódiu sama za sebe?
Vždycky jsem tvrdila, že z Nezmarů nikdy neodejdu. Život mě naučil, že je třeba držet se motta "nikdy neříkej nikdy". Prostě tomu tak vývoj chtěl, souhrn různých skutečností můj odchod jen podtrhl. Jsem ráda, že kapela nezaznamenala mým odchodem žádnou ztrátu a slyším na ni jen samé výborné ohlasy. Mě odchod přinesl více svobody, větší tvůrčí uplatnění, maximálně otevřený pěvecký prostor a možnost doprovázet se na kytaru. Taky se neschovávat za kolegy a zkusit si, jaké to je stát na pódiu sám. Ukaž, co umíš. Děkuji za to, že jsem dokázala odejít. Mohla jsem zůstat v jistotách a přetvařovat se sama před sebou, ale s přibývajícím věkem už bych litovala jen toho, že jsem to nezkusila. Život je výzva. Rozhodnout se musí každý sám. Získala jsem novou kapelu a věřím, že nám to pár let vydrží. Už netvrdím do důchodu jako u Nezmarů.
Jste zpěvačka hýčkaná kritiky. Dáte na ně?
Nemyslím si, že bych byla hýčkaná. O každé kritice přemýšlím. Držím se asi staré povídačky "na každém šprochu pravdy trochu". Navíc je vždycky co zlepšovat. Jestli bych něco změnila, tak jméno kritik za nějaké jiné slovo. Co mají dělat, jejich práce je kritizovat, podle názvu své profese to mají v popisu práce. Nejhorší je, když se o Vás nemluví vůbec. Nemyslím si, že jsem hýčkaná. Jsou ve vztahu ke mně neutrální.
Kromě Nezmarů jste zpívala s Robertem Křesťanem, Michalem Tučným či s Pavlem Bobkem. Co vám to dalo?
Každý z těchto mužů je úplně jiný. Každý z nich je osobnost. Každý přinesl něco jiného. Nedá se to zjednodušit, každý z nich by stál za samostatný rozhovor. Ale když to vezmu stručně, od Roberta Křesťana jsem se učila psát texty tak, aby byly správně přízvučné, Michal mě upozornil, abych nebyla hysterická v písních a taky v životě, Pavel Bobek mě díky písni "Motýlek ráno", kterou jsem mu otextovala na jeho album, přivedl jako hosta do světa,kam nepatřím, a kde jsem se mohla pracovně setkat se svým vzorem z dětství, s Karlem Gottem. Nesmíme vynechat Pavla Žalmana Lohonku, který mě přivedl k původní české písničce.
Chodíte na koncerty svých kolegů? Zaujal vás někdo z mladých interpretů?
Na koncerty svých folkových kolegů téměř nechodím, vídáme se na přehlídkách a společných koncertech. Líbí se mi Ivan Hlas, Žlutej pes a Lenka Dusilová. Taky Support Lesbiens. Mladí interpteti se mi líbí svým nestrachem a bezprostředností, to bych taky potřebovala. Abych mohla některé jmenovat, musela bych mít o nich přehled, ten nemám. Je toho hodně.
Jakou hudbu máte ráda?
Nejraději mám ticho. Ale teď vážně, líbí se mi veškerá hudba, která mě osloví ve chvíli, kdy ji poslouchám.
Umíte si představit, že byste nevystupovala? Vrátila byste se učit do mateřské školky?
Umím si to představit. Ale v mateřské školce jsem nikdy neučila. Mám aprobaci český jazyk - hudební výchova, učila jsem jen na praxi na druhém stupni a na střední škole během studia. Bavilo by mě pracovat ve Státním rozhlase. Ale stejně si myslím, že nejlepší bych byla jako uklízečka.
Děkuju - Petr Mareček