Taková Jíšová
 
V roce 1986 jsem uváděl v Kopidlně a přišli za mnou tři veselí mladí opilci. Zeptali se mne, jestli si myslím, že je Jíšová talent. Řekl jsem, že jo. Zeptali se mne, jestli by si zasloužila fan klub. Řekl jsem zase, že jo. Tak mi sdělili, že oni jeden založili. Má přísná vstupní pravidla. Každý nový člen musí všem stávajícím zaplatit paňáka. A že mám šanci stát se čtvrtým, a tím na tom vydělat, protože jednou nás budou stovky.
Hoši tím jednak objevili princip hry zvané letadlo, a jednak pronesli věštbu. Jestli jejich samorostlý klub existuje, netuším. Jisté ale je, že těch, kteří považují Pavlínu Jíšovou za excelentní zpěvačku, je mnoho. Žánrově za tu dobu zpívala leccos a s leckým a vždycky to znělo dobře. Fotografická metafora to může zobrazit právě jako škálu různých účesů kolem stejné sympatické tváře.