Nejen povodeň ale i smršť na jihu Čech …
 
Zatím jediným známým folkařem vážně postiženým povodněmi je Pavlína Jíšová. Rodinným domem v Českých Budějovicích, který obývá se svým mužem písničkářem Zbyňkem Raškou a dcerou Adélkou se prohnalo v přízemí přes metr vody.
Kytary a počítače jsme stihli odvézt na kopec. Většinu ostatního zaneslo bahno. Naštěstí nám hodně ochotných lidí chodí pomáhat, takže se to snad postupně dá dohromady.
 
Kvůli velké vodě jsi tedy chyběla na vystoupeních s Nezmary?
Nebylo to jen kvůli tomu. Dohodli jsme se s Nezmary, že v kapele končím. Původně to mělo být na konci roku, ale ta povodeň to urychlila.
 
To je hodně prudká změna…
Připadalo mi, že už jsme s Nezmary prakticky všechno dosáhli. Dvakrát jsme byli Skupinou roku, měli jsme dlouhou diskografii, plno koncertů, ale kam dál? Chce se mi začít znovu, něco vyzkoušet. Projevovat se nejenom jako zpěvačka, ale i s kytarou a hlavně jako autorka. Mám materiál na další desky tu nejbližší bych měla točit u Viktorina. Ta změna mě láká. Možná se to povede a možná ne. Ale nechtěla bych si potom v padesáti vyčítat, že jsem se nepokusila.
 
Takže sólová dráha…
Teď si hlavně chci nejdřív odpočinout. Od vody i od muziky. A basta už neexistuje, prakticky se skončila, když Mach odešel k Poutníkům. Domluvila jsem se s Pavlem Malinou, že mi postaví kapelu. Už teď se něco rýsuje, ale zatím je předčasné o tom mluvit konkrétně. Do té doby můžu vystupovat sama s kytarou, případně se Zbyškem nebo s Pavlem Malinou.
 
Zeptal jsem se i Pavla Jima Drengubáka.
Pokračujeme dál ve čtyřech, přestavujeme hlasy, cvičíme úplně nové věci a oprášíme taky pár hodně starých věcí, o které mají lidé pořád zájem. Zatím to zní velmi dobře, chtěli bychom takhle zůstat. Zatím máme hotovo devadesát minut programu, což na festivaly bohatě stačí a do podzimu budeme mít repertoáru už habakuk. A ještě jedna dobrá zpráva, naše "Mikiho" deska už je dotočená, zbývá přemíchat pár drobností a v září půjde do světa.
 
Ptal se Jupp