MUŽ O HOLI

P.Jíšová


Neměl kde spát proto odešel
Přikrýt se trávou snad tam do polí
Usínat s vírou v bohatství
Že je muž s cestou o holi

Barvu svých očí dal červánkům
Večer hýbal rty jen pár vět
Z probdělých nocí do spánku
Šel rok dopředu a rok zpět

Sám už si vybral cestu
Sám už si určil čím chce znít
Sám v písni harf a žesťů
Sám sebe jednou pohladit

Učil se čekat a naslouchat
Na staré křivdy se rozpomenout
Pozval si zástupy myšlenek
Tak je propustil ze svých pout

V paprscích slunce se prozářil
Světlem přikryl svůj černý plášť
Ušitou bolest zoufalství
V místě kde žil jen strach a zášť

Sám už si vybral cestu...

Divoká zvěř vešla do lesů
Mraky spustily ostrý smích
Dlouze se díval k nebesům
Jako psanec a tak jako mnich

Odpustil všem které opustil
Prosil všechno za odpuštění
Hledal se v zrcadlech na písku
Našel v sobě co jinde není

Sám už si vybral cestu...