P.Jíšová


Až Ti vrátím dlužné sázky až mi napovíš proč bdít
Budu první kdo své lásky nechá spočinout a snít
Až ten nejvyšší strom v údolí jen vánek položí
Odpustím si vlastní viny a svůj kabát odložím

Budu hluchá němá slepá o to cítit budu víc
Možná uslyšíš že klepám z dveří vyjdeš do ulic
Tvrdé dláždění se kobercům jen těžko vyrovná
Cesta se mnou bude čistá ale prudká nerovná

Budu dřevem vodou ohněm budu vším co smí se chtít
A až jednou záda ohnem´ až nás smrtka přijde stít
Zpříma do očí jí pohlédnu a úsměv vyslovím
Život zbytečný se nezdá když ho láska uloví

Až Ti vrátím dlužné sázky až mi napovíš proč bdít…