Písničkové rozhovory s Jiřím Slívou
Hudba a text: Pavlína Jíšová

Jiří Slíva krásně zpívá píseň o guláši
a o Café Blues.
Nemá pseudonym krycí, zato CD Kup si bicí!,
jen ho zkus.
Kdo by nechtěl zaručeně s hudbou randit
každodenně o páté?
Texty v bookletu si přečtu, dám si nohy na stůl,
cukr do latté.

Tři dny na břiše poslouchám na břichu,
kočkám skáčou v rytmu blechy z kožichu,
na zdi usmívá se obraz o hříchu a dostávám hlad.

Jaký titul dneska pustím? Je jich tolik,
stejně nemůžu je znát.
Právo volby mít je těžký, půjde pěšky
ten, kdo autem jel by rád.
Skladby veselé či smutné, autor rozervaný
nebo vysmátý.
Songy o andělech s křídly nebo o chlupech,
co pustí rohatý.

Všechny nevejdou se mi do pořadů s písněmi,
půjdu pro rozhovory meditovat za hory,
zdravím ze Srí Lanky v duchu funky.

Kde se tolik hudby bere? Slyšíš? Hraje,
i když nikdo nehraje.
Jen tak nenajdeš kus ticha, v hrnku kafe lžičkou mícháš,
zvuk to je.
Tóny natěšených zvonů zazní v majestátní
noci kostelů.
Ječí nemanželská hádka, přišli kamarádi
novomanželů.

Kam se schovat před hlukem? Řev zas proudí výfukem.
I když mi to nesluší, dám si klapky na uši,
vždyť jsme na mou duši k sobě hluší.