Havran 
Hudba: Michal Röhrich, text: Pavlína Jíšová

Cestou dolů k údolí se zastav, nechvátej,
uvidíš, jak za vrbou tam straší rohatej.
Je to zkouška, jak se nebát a mít strachů dost,
je to zkouška, jak se usmát a žít pro radost.
Tam nech se vtáhnout, kam tě štípne nos.

Stezka bude blátivá a plná kamení,
s větrem budeš karty hrát a hledat stavení,
kde bys na noc chvíli lehnul a déšť poslouchal,
kde bys těžkou hlavu zvednul a ráno šel dál
tam, kde jsi věrnou lásku přísahal.

Dej snům vášeň, víc hvězdy láká
líbat shůry pouť pozemskou,
křížem krážem jít, havran kráká.
Přej slovům čin a nech spát vůli zlou.

Sám jsi vlastním divadlem i tvůrcem osudů,
špatné herce spláchni třeba vínem ze sudu.
Už víš, kdy se zlatem platí, že mít nic je víc,
už víš, jak se tváří svatí, když jdou do ulic.
Tam probuď barvy z černobílých skic.

Dej snům vášeň, víc hvězdy láká...